Ptej se / Spřátelení / Reklamy

70% Hiatus

Probíhá rekonstrukce~

Mořská panna- 1. Cesta do Fiore

4. listopadu 2013 v 17:07 | Sandra |  Mořská panna


Cesta do Fiore jim trvala déle, než jsi mysleli, ale i tak se tam nakonec dostali. Žádnou velkou překážku nepotkali, takže cestu měli snadnou a víceméně si ji celou propovídali. Zvláště se bavili o lidském světě, o kterém Lucy se dost zajímala. Delfín ji vysvětloval vše, ale též o něm nevěděl tolik, ale přeci jen jí alespoň pomohl.
Když dorazili k místu, kde prý by měla být údajná Fiore, podivili se, jak jim ten čas utekl. Společně se rozloučili a slíbili si, že se někdy musí potkat, přece jen se z nich stali velmi velcí přátelé. Není to vůbec divné, že se mořská panna přátelí s delfínem, je to spíš víc než obyčejné, ale divné je, že by mořská panna šla do lidského světa, kde se setká s lidmi a bude se s nimi přátelit a možná se do i nich i zamilovat. A ještě k tomu bude chtít chodit do školy, tohle je už moc divné, že?
Jen Lucy se dotkla půdy a ihned se změnila na člověka-není to neobvyklé. Vydala se tedy různě po okolí, aby někoho našla a ten, aby jí pomohl. Bohužel tam nikoho nenašla, bylo tam pusto a tudíž se musela vydat do vnitrozemí. Bohužel nemohla najít žádnou cestu a tudíž okolní krajinou bloudila, nikde nebyly žádné ukazovatele, které by jí pomohli nasměrovat kam má jít. Ani neměla žádnou mapu a v cizí krajině se blbě orientuje. Když tam už bloudila už několik hodin, povedlo se jí narazit na nějakou chýšku, která vypadal, že se každou chvíli zbortí. Určitě tam muselo při dešti kapat, protože tma určitě museli být díry ve střechách a člověk by se bál, kdyby se objevil hrozný vítr. Bál by se, že by ta chaloupka spadla ba uletěla by. Jenže Lucy už byla zoufalá a tak se odvážila dojít k chaloupce, zaklepala na křivé dveře, které by se dalo říci, že jsou rovné, pokud by jste stáli ve stejném úhlu, jako byla ta chaloupka. Nikdo se neozval a tak s největší opatrností otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Ve vnitř bylo světla poskromnu, takové menší šero zde panovalo a sluníčko jsem nepřipouštělo. Jak si myslela, kapalo ze střechy do domu a různě po místnostech našla hrnce, které měli zabránit tomu, aby se voda vsákla do dřeva a to pak hnilo. Jenže sem tam se přece jen objevilo pár louží. Též tu byl cítit podivný zápach, který neuměla popsat a plíseň se tu prokousávala rohy. Dále tu cítila tak trochu hnilobný zápach. Najednou zaslechla zavrzání postele a ihned se otočila a uviděla, jak na posteli ležel nebo ležela jedna postava. Nemohla určit jakého je pohlaví, protože v tohle šero jí to zhoršovalo.
,,Co tu děláš, děvenko." ozval se nakřáplý hlas a Lucy sebou cukla.
,,J-j-já… N-n-ne v-v-vlastně nevíte, kde je hlavní město Fiore?" zeptá se.
,,Á, ty myslíš Magnolii." vzpomene si stařík či stařenka. ,,To musíš jít, počkej prosímtě.."
,,Jistě." odpoví.
,,Jen pojď děvenko ven, ať ti to ukážu." odpoví s vstane z postele a jde slyšet jak mu či jí zakřupe v zádech. ,,Ta záda mě jednou zabijou, prohodí." vyjdou ven a zde se ukáže v celé své kráse. Nakonec je to stařenka s bílými vlasy, které se pomalu třpytí na slunci. Na sobě má odrané šaty, jak žije v bídné chaloupce se skromným jídlem.
,,Vidíš to, jak se to tam třpytí?" optá se seschlá stařenka.
,,Ano." odpoví Lucy, když v dálce zahlídne něco jako jezero, které se třpytí.
,,Tak tam je Magnolia." prohodí stařenka s úsměvem a vrací se zpět do své chaloupky.
Když Lucy zjistí, kolik ji toho ještě chybí, tak se pomalu zblázní, vždyť je to hrozná dálka, pomyslí si, ale dál už nereptá a vydává se na dalekou cestu. Když se otočí zpět k moři, tak už žádné moře nevidí. Povzdychne si a jde dál. Pouští se přes vysoké trávy, louky, které se pyšní svou krásou v podobě různých barev květin až po pestrobarevné motýly, které se společně honí. Lesům se vyhýbá, protože tuší, že by ztratila pak výhled na město a ví, že to tady vůbec nezná.
Když se začíná stmívat, tak si sedne do trávy a dívá se, jak slunce pomalu zapadá. Též ji zakručí v břiše, jelikož je po celodenní výpravě unavená a k tomu ještě nic nejedla. Prošmátrá po svých kapsách, zda tam nemá něco k jídlu, nakonec tam přece jen něco najde, ale vydrží jí to snad jen na dnešní den a zítra už k jídlu mít nic nebude. Znovu si povzdechne, musím zítra dorazit do nějaké vesnice, abych mohla si koupit něco k jídlu, či vyžebrat, proběhne ji myslí. Lehne si do trávy a zavře oči a začne přemýšlet dál, co bude dělat. Otevře oči a vzhlédne vzhůru do oblohy, kde se třpytí hvězdy, jenž se pyšní svou nádherou a nebo jsou zde i malé hvězdičky, které se bojí. Ale celé té nádheře dominuje jeden veliký kotouč-což je u ní neobvyklé, protože tam mívají dva měsíce a jinak udělanou oblohu. Z nějž nespouštěla oči. Postupně se jí přece jen začnou oči klížit a usne. Nepovšimne si, že ji pozdě v noci vezme do náručí a položí ji do vozíku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 17:15 | Reagovat

úžasné ten koniec je super! XD rýchlo, rýchlo pokračko! XD

2 Sandra Sandra | Web | 4. listopadu 2013 v 18:01 | Reagovat

[1]: Jasné :D

3 Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo | Web | 4. listopadu 2013 v 18:11 | Reagovat

[1]: Souhlas :3 Je to hodne zajimave, uz se tesim >o<

4 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 4:35 | Reagovat

Opravdu super!! :3 Určitě se hodně těším na pokračko!! :3 Doufám, že nějaké bude!! :3 Ten konec je opravdu super ... a nečekanej!! :3

5 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 22:36 | Reagovat

[2]: Tak jasne... A pokračovanie nikde :D prosím daj už pokračko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama