Ptej se / Spřátelení / Reklamy

70% Hiatus

Probíhá rekonstrukce~

Únos-Prolog

6. září 2013 v 16:44 | Sachi |  Únos


Ačkoliv vypadalo, že dnes bude pořádně pršet, nakonec se to nestalo. V poledne těžké tmavé mraky odpluli dál svojí cestou na místo, kde svlaží zem, která bude potřebovat vodu. A Konoha se třpytila kapičkami vody, kalužemi, a malými potůčky kudy tekla voda pryč. A snad nejhezčí byli pavoučci na pavučince, která se leskla a třpytila. Možná i lidem se tento dnešek až příliš líbil, no snad až na ty, kteří zmokli až na kost a nadávali na déšť. Bohužel s tím nic nenadělají. Lepší je prostě úsměv, zasmát se tomu a hodit to za hlavu a jít si dál plnit své činnosti, mise, obchodovat a tak dále. Každý z nich zná všední povinnosti. Ale nejlepší to mají děti. Teda skoro, protože musí chodit do Akademie. Ale až to skončí, půjdou si určitě hrát ven, skákat do kaluží, obdivovat krásy přírody, po té co na ni zapršelo. Či v měkké půdě hledat stopy zvířat. A, nebo si procvičí svá umění, co se naučili v Akademii nebo to, co mají za domácí úkol. Nikdo neví, co si oni vyberou, jen oni sami. Protože bez dětí by ve vesnici nemohlo být tak živo jak je dosud. Stejně i tak lékařští ninjové musí být stále k pomoci, když se něco vážného stane, ale jak to vypadá, tak dneska budou mít volno, ostatně to tak i mají. Možná někteří z nich museli jít na misi, a tak si neužijí takového dne jako je v Konoze. Ale což i tak budou mít radost. Stejně tak jako jedna osoba, která pozoruje okolní svět.
Dnes má volno, takže si může dělat, co chce, ale sama nev,í co bude dělat. Za Narutem určitě nepůjde, možná by mohla zajít za Sasukem, ale ne. Ani se jí nechce za Ino a holkami. Dneska by nejradši chtěla odpočívat, ale jen, když na to pomyslí, tak se jí nechce. Dnešek bude pro ni asi ten nejnudnější, jaký kdy zažila. Podívá se na pavoučka, který tká pavučinku, na niž by se mělo zachytit mnoho much. Stále dokola a to samé, pomyslí si. I takový je náš život, je to stejné a chvílemi vypadne z rovnováhy, ale pak se navrátí zpět. Vše se točí do kola, dny, noci, týdny, měsíce, roky. Jen mi stárneme a s tím se učíme i nové techniky. Povzdechne si, stočí pohledem do ulice, kde si děti hrají na babu, a kde právě upadla malá holčička a odřela si koleno a tak brečí. Nakonec to nevydrží a pohne se z místa, kde stojí a vydá se ke dveřím, aby se mohla po městě alespoň projít, rozhodně je to lepší než nic dělání. Možná ji něco po cestě napadne…
Když odejde z domu, všimne si, že ta holčička co brečela již je v pořádku a hraje se svými přáteli. Děti jsou ty nejhodnější bytosti, která existují, ale pak je postupem času změní svět, pomyslí si. Možná i někteří zůstanou takovými, jakými byli, ale to je tak už trochu nemožné. Když to vezmu, tak jako děti jsme si přáli být dospělými, a když jimi jsme tak si opět přejeme být dětmi, které nic netušíc co všechno hrozí, se usmívají a hrají si. Pousměje se nad svými chmurnými myšlenkami a snaží se jich zbavit. Možná mi to navedlo to ranní počasí, aby se u mě objevily takové myšlenky, uvažuje. Dívá se na lidi, kteří kolem ní spěchají, povídají si s přáteli, či jsou do sebe zamilovaně zaklesnuti, na staré lidi, kteří jdou pomalu a jejich vlasy jsou stříbrem protkané, na obchodníky, kteří se snaží prodat jídlo a další věci, na děti, co tu jen tak utíkají a myslí na své sny, které si chtějí splnit. Díky tomu si vzpomene na Naruta, jehož snem je stát se Hokagem, který asi ani netuší, že úkolem Hokageho je papírování a další nezajímavé věci. Pousměje se. Naruto, dříve byl odstrkovaným nebezpečným dítětem, který má v sobě démona, od něhož se musí držet dál. Ale teď je dost uznávaný ninja, zachránil Konohu, Kazekageho a další… Musím přiznat, že je neřízená střela, která vše ihned změní a všední život na chvíli změní. Jen mě zajímá, kdy po něm půjdou jeho fanynky o kterých ani sám neví, ale najdou se tu již také a hlavně má velký obdiv u té trojice, uvažuje. Myslím, že se jeho fanynky začnou brzy ozývat, a hlavně budou chtít s ním chodit. Docela je mi líto Hinaty, to ona ho měla ráda od dětství, kdy ho neměl nikdo rád. Musím přiznat, že jsem tehdy byla blbá, ale Naruto je stále blbý, neuvědomuje si, že ho Hinata tajně miluje. Je mi jí vážně líto. Jak tak přemýšlí ani si neuvědomí, že již prošla celou vesnicí a je již u brány, stále je ve svých vzpomínkách, uvažuje a i přemýšlí nad tím, jestli je tak zbytečná nebo ne. Nohy ji samy nesou, kam chtějí a ona je neovládá, prostě jen jde dál a dál.
Když už se probere ze svého zasnění, zjistí, že je v lese a ani neví, kudy se tam dostala. Naštěstí jsou vidět její stopy, kudy šla a to jen díky dešti, když tu někoho náhle uvidí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chikkita chikkita | Web | 10. září 2013 v 9:59 | Reagovat

Páni, píšeš skvěle, máš talent. Rychle piš dál, jsem zvědavá jak to dopadne. ;-)

2 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 4:17 | Reagovat

Sugoi, to je vážně pěkný!! :3
Doufám, že budeš psát i další díly!! :3 Zajímá mě, co stane a jak to dopadne!! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama